Sekunda 2011/12
Se všemi slohy pomáhala více, či méně paní profesorka Riegrová.
Cesta proti času
V pondělí 24.10. 2011 se konala soutěž semilských základních škol „Cesta proti času“, ke které je třeba mít vědomosti o Semilech. Já, Honza a Martin jsme už tuto soutěž absolvovali a zvítězili. V hlavách se nám neustále honila myšlenka, jestli toto vítězství obhájíme.
Po prvních dvou vyučovacích hodinách jsme vyrazili nabiti emocemi na náměstí Františka L. Riegra k fontáně. Jen z naší třídy se přihlásilo sedm skupin, ale co teprve na místě. Na shromaždišti byla obří konkurence, což nás značně znervózňovalo, protože minule bylo pouze 24 týmů. Nejdříve startovali Matěj, Dominik a David, bylo chladno a oni si vyrazili v kraťasech. Když doběhli, ještě zdaleka jsme nebyli na řadě. Konečně nastoupil první tým ze sekundy a po chvíli i my. Po startu jsme běželi jako o život. Pár prvních otázek bylo velmi jednoduchých. Dokonce jsme dohnali i tým, co startoval před námi, a to Tomáše, Jirku a Karla. U dalšího stanoviště na nás nezbyl papír s otázkami, museli jsme čekat. Na Komenského náměstí jsme nemohli poznat hrad Pecka, ale povedlo se nám to zjistit. Na neštěstí jsme se nevyznali ve značení cesty a utrpěli časovou ztrátu. Následoval běh k dětskému domovu a poté k parku. Od něho zpět k fontáně na spodním náměstí. Tam nás poslali k muzeu, kde mělo být vyhodnocení. Sušenky a pití, tak vypadalo občerstvení, které po odvedení výkonu dostal každý. V naše vítězství jsme pomalu přestávali věřit. Přišlo vyhlašování výsledků. Soutěže se zúčastnilo zhruba 70 týmů. My jsme byli tým se startovním číslem 68. Netrvalo dlouho a vyjmenovali nás do první trojice. Za okamžik byl ze hry i třetí tým. Teď už jenom zbývalo sdělení, kdo vyhrál. Bohužel jsme nezvítězili, a tím pádem neobhájili prvenství. Byli jsme trochu rozčarovaní, že nám utekla výhra o půl bodu. Zvítězil tým s chlapcem na vozíčku.
Zklamání brzy přešlo, když jsme dostali tričko s logem Semil, kalendář, baterku a knihu Vyvrácené kořeny, ve které je mnoho starých fotografií města Semily.
Jaroslav David
Nekonečná účtenka
Během měsíce října 2011 probíhala soutěž nekonečně dlouhá účtenka, kterou pořádal obchodní řetězec Lidl. Bohužel se stalo, že naše třída sekunda se přidala až 10. října.
Začalo to tak. Jednou ráno do třídy přiběhla spolužačka Markéta Hradecká, s nadšením vyprávěla o této hře a navrhla, že bychom se mohli také zúčastnit a zkusit vyhrát některou cenu. Nás to samozřejmě hned chytlo a pustili jsme do domlouvání.
Po vyučování jsme vyrazili k Lidlu a tam se poptávali lidí větou: „Dobrý den, nemohla byste nám dát Vaší účtenku?“ Ale nebylo to jen poptávání se u lidí jdoucích z Lidlu, vyhrabávali jsme i popelnice a nakupovali zboží po jedné věci. Byla to veliká zábava. Jednou nás odtamtud vyhodila ochranka s napomenutím, ať už neotravujeme. My jsme se jí vysmáli a utíkali za roh. Tam jsme našli popelnici, ve které byly pytle s účtenkami. Každý den tam chodila většina z naší třídy.
Také jsme měli v Lidlu spojence. Byla to prodavačka, která nám schovávala účtenky. Dávala si je do kabelky a nám je potom poslala po jednom pánovi, který tam dělal ochranku. Ten je předal takto: hodil papírky do koše a utrousil: „Ups, něco mi tu upadlo,“ a šel dál. My radostně děkovali a hrnuli se je vylovit. Tohle se nevidí každý den, a proto na to nikdy nezapomenu. Byl to velký zážitek, každý den postávat u Lidlu a dělat kraviny.
Soutěž vyhlašuje rozhlasová stanice Evropa 2. Domluvili jsme se se třídou, že bychom chtěli přespat ve škole a ráno poslouchat společně vyhlášení. Po projednání s naší paní třídní profesorkou a panem zástupcem jsme získali povolení. A pak se k nám přidala i paní profesorka Holubová, která s naší paní třídní vykonávala dozor. Doufali jsme, že se do pátého místa umístíme, ale nedopadlo to. A stejně jsme rádi, že jsme se do toho pustili.
Mariana Machačná
Návšrěva Divadla F. X. Šaldy
V pátek 9. března 2012 někteří žáci z primy, sekundy, kvarty a prvního ročníku zhlédli divadelní hru Wiliama Shakespeara Romeo a Julie v Divadle F. X. Šaldy. Z naší třídy se zůčastnilo asi 20 žáků.
Ze Semil jsme v 17:30 hod. odjeli autobusem do Liberce. Tam jsme si nejdříve prohlédli budovu divadla a pak už jsme jen čekali na třetí zvonění. A představení začalo. Divadelní hra vyprávěla o zamilovaném páru, který se musí zcházet tajně, protože jejich rody se nenávidí. Ale i přes zákaz se rodičů se vezmou. Poté však nastanou problémy a Romeo je vykázán z města. Sice se tajně vrátí, ale když se dozví, že je Julie mrtvá, zabije se. Julie však jenom vypila lektvar po kterém usnula. Když po probuzení zjistí, že je Romeo mrtvý, propíchne se mečem.
Ačkoli hra Romeo a Julie je tragédie, byla odlehčena komickými epizodami, které vyvolávaly smích diváků. Dívky mohly obdivovat krásné šaty, které měly ženy na sobě, a kluky jistě zaujaly bitky mezi rody.
Po skončení představení jsme odjeli autobusem z Liberce do Semil, kde na většinu z nás čekali rodiče. Myslím, že se všem představení i budova divadla líbily a už dnes se těšíme na další zájezd.
Anna Marie Josková
Třídní výlet
V pátek ráno, 22.6.2012, jsme se celá třída sešli na autobusovém nádraží v Semilech připraveni na školní výlet. Batohy nám jako minulý rok odvezl na chatu bývalé Technometry pan Šefr. Po té, co jsme po cestě nabrali další spolužáky, jsme všichni vyrazili do hor. Na chatě jsme měli dost času na ubytování a pak jsme se šli domlouvat do společenské místnosti o zítřejším programu školního výletu a o adopci na dálku. Po rozchodu se někteří vrátili zpátky na pokoje, někteří začali hrát pink ponk ve sklepě, někteří šli na malou procházku a někteří hráli Activity. Pak jsme ještě společně povečeřeli a po desáté hodině byla vyhlášena večerka a šlo se spát.
Druhý den jsme vyrazili na výlet do Kotelních jam. Došli jsme až na Horní Mísečky a tam jsme si měli vybrat ze dvou cest. Jedna byla kratší, ale lesem, druhá byla po silnici s krásnou vyhlídkou do kraje. Obě vedly na Zlaté návrší. Zvolili jsme pochopitelně tu delší. Nahoře jsme si nakoupili nanuky, snědli svačiny, povídali si a nachomýtli se ke svatbě. Spokojeně jsme se vraceli do chaty a libovali si, jak nám oproti loňskému roku vyšlo počasí. Ti, kteří neměli zážitků dost, se šli koupat do napuštěného studeného bazénu. Voda byla opravdu ledová, odvážlivci včetně paní profesorky Holubové byli námi ostatními obdivováni.
Navečer někteří připravovali bobříka odvahy. Měli jsme přichystané masky a práskací provázky. Bobřík se konal až po setmění a moc se nevydařil, měli jsme na přípravu málo času, ale za samotnou akci jsme byli stejně hodně pochváleni. A po bobříkovi jsme šli zase všichni spát. Nevěříte? Fakt, bylo toho za celý den dost.
V neděli jsme balili a uklízeli. Byli jsme rozděleni na skupinky, aby každý zodpovídal za něco a šlo to docela rychle. Poslední zádrhel se naskytl při nakládání zavazadel. Odvážel nám je tentokrát pan Pekárek a museli jsme za ním vyběhnout na Dvoračky. Všechno se ale stihlo. K autobusu do Horní Rokytnice jsme došli v pohodě a včas. A na výlet, který byl na stejném místě jako loni, ale úplně jiný, už zase jen vzpomínáme.
